Dětství v Polsku, střední škola a bakalářské studium v Irsku, magisterský titul a kariéra v Česku. Řeč je o teprve šestadvacetileté Patrycji Gawlak, inspirativní ženě, která se nebojí žádné výzvy a nejvíce ji děsí, že by se v životě nudila. Což ale rozhodně nehrozí. Kromě pestré palety zemí, ve kterých už si zkusila žít, lásky k přírodě a aktivnímu odpočinku, se její životopis pyšní už třetí pozicí ve společnosti Parker Hannifin, do které se dostala vlastně úplnou náhodou.
„Do Prahy jsem přijela nejdříve skrze studijní program Erasmus. Líbilo se mi tu tak moc, že jsem se nakonec rozhodla vrátit a vystudovat si tady magistra. Potřebovala jsem ale práci. Inzeráty jsem dávala všude možně. Po asi čtyřech měsících se na mě konečně usmálo štěstí, když se mi jednoho dne ozvali z Parkeru, že našli můj životopis na portálu jobs.cz a že bych se jim na pozici hodila. Především protože hledali někoho s polštinou. Tak jsem to vzala. Kdyby mi ale někdo na začátku řekl, že v Parkeru vydržím tak dlouho, nevěřila bych mu,“ popisuje začátek svého života v Česku Patrycja. Bavíme se anglicky, ale mladá Polka, která kromě svojí práce a rodiny miluje čtení a turistiku, mě upozorňuje, že mi rozumí, i když pronesu něco česky. Momentálně totiž absolvuje intenzivní kurz českého jazyka.
Jak se dostane Polka, která žije s rodinou v Irsku, do české pobočky Parker Hannifin?
Během bakalářského studia jsem v rámci studijního programu Erasmus vyjela na rok studovat do Prahy. Česko jsem si vybrala především proto, že bylo blízko Polska, díky čemuž jsem mohla jezdit každý měsíc na návštěvu za rodinou a kamarády. Zalíbilo se mi tu ale natolik, že jsem se sem potom vrátila a absolvovala jsem tady svoje magisterské studium. Přitom jsem hledala práci, abych měla z čeho žít. V Irsku jsem předtím pracovala jenom ve fastfoodu, takže jsem neměla žádné velké zkušenosti, ale chtěla jsem si najít něco více v oboru. Tak jsem si udělala profil na jobs.cz. A protože jsem měla odpovídající vzdělání, tak mě vzali do trainee programu na pozici Marketing Communication.
Co jste studovala?
Mám hotový bakalářský titul z mezinárodního obchodu a antropologie, navazujícího magistra z managementu se specializací na poradenství. Na tom, že jsem se dostala do Parkeru, měl ale největší zásluhu můj mateřský jazyk. Protože tenkrát hledali někoho, kdo ovládá polštinu.
Jaké byly začátky v Parkeru?
Náročné. Jedinou znalost marketingu jsem měla ze školy. Samozřejmě v reálné práci to chodí trošku jinak, než jak vás to učí na univerzitě. Takže to byla dost oči otevírající zkušenost. Ale stálo to za to. Hodně jsem se naučila. Největší lekce pro mě byla přijít na to, jak pracovat s časem. Já totiž nejsem moc trpělivý člověk a v tak velké společnosti, jako je Parker, je potřeba věci řešit opravdu v globálním měřítku a velmi poctivě, proto občas něco chvíli trvá. Než se například něco schválí, je nutné, aby to viděla hromada lidí. S čímž souvisí také to, že zcela zásadní je komunikovat. A to nejen ve smyslu komunikace našich hodnot směrem k zákazníkům, ale i té interní, přímo ve firmě s kolegy. I díky funkční komunikaci je v Parkeru tak skvělý kolektiv a otevřené možnosti.
Čím se podle vás vyznačuje skvělý pracovní kolektiv?
Každý tu je velmi milý a přátelský. Mám pocit, že mi nikdy nikdo neřekl „ne“. Vždycky se každý snaží pomoct hned, pokud nemá čas, tak se domluví, že přijde za chvilku, a opravdu přijde. Navíc já jakožto Polka nemluvím česky, sice už začínám rozumět, ale aktivně češtinu neovládám. Ještě se mi ale nestalo, že by se se mnou někdo nebavil. Celá kancelář, kde je nás dvacet, komunikuje anglicky. Toho jsem se na začátku bála, že se budu cítit vyčleněná, což se ale nikdy nestalo. Nedávno jsem se bavila s bývalou kolegyní, která mi říkala, že je sice v nové práci spokojená, ale kolektiv z Parkeru jí chybí.
Vy jste zmiňovala ještě otevřené možnosti, co si mám pod tím představit?
Já jsem člověk, který se nemůže nudit. Samozřejmě pracuji na svých projektech, zároveň ale ráda vymýšlím nové věci, například nedávno jsem uspořádala wafflový den a kolegové z toho byli nadšení. Kromě toho dlouho nevydržím na jednom místě, potřebuju se pořád někam posouvat. I proto jsem na začátku nevěřila, že v jedné firmě zůstanu tak dlouho. Naštěstí v Parkeru máme jako zaměstnanci dveře otevřené dokořán. Profesně můžeme přeskakovat různými pozicemi a odděleními i zeměmi napříč celou společností. Snaží se nám nabídnout to, co nás nejvíc baví a zajímá, abychom byli spokojení my i oni. Myslím si, že je úplně skvělé, že můžu být už na třetí pozici během čtyř let, co tu jsem. A to si užívám. Je to něco, co mě udržuje v zápřahu, a vůbec to pro mě není vyčerpávající.
Třetí pozice během čtyř let. To zní, jakože stereotyp není nic pro vás a že se neustále někam posouváte. Jak to vidíte do budoucna, máte v plánu v kariérním růstu pokračovat?
To bych vlastně hrozně ráda. Čím déle ve firmě pracuji, tím více jsem zvědavá, kam se ještě můžu posunout, co dalšího bych mohla dělat. Už přechod na moji nynější pozici Digital Partner Programs Specialist je otočka o 180 stupňů proti tomu, co jsem dělala předtím. Najednou mám velkou zodpovědnost, protože se účastním i velkých mezinárodních projektů. Na začátku jsem z toho byla trochu vyděšená. I kvůli tomu, že je to úplně nová pozice, ale teď to vnímám tak, že si v tom člověk vlastně musí najít smysl sám, což je pro mě naplňující.
To zní jako časově náročná pozice. Máte čas i na něco jiného než na práci?
Samozřejmě práce je dost, ale to z velké části proto, že mě to baví a sama ji vyhledávám. Ale kromě toho vedu například Polský knižní klub tady v Praze. Převzala jsem ho po dvou slečnách, které ho před dvěma lety založily. Hodně času taky trávím procházkami a občas jezdím na longboardu. V Parkeru mi navíc vycházejí vstříc například s volnem o Vánocích. Takže pravidelně ve vánočním čase trávím týden, někdy i deset dní s rodinou v Irsku.
Kromě tří pracovních pozic za sebou máte také tři země, ve kterých jste žila. Je pro vás Česko konečná stanice, nebo se budete posouvat ještě někam dál?
Zbožňuji cestování, ale nesnáším létání, takže když to jde, volím raději vlak nebo auto. Navíc mám hodně ráda přírodu, i tady v Česku. Praha se mi líbí, je to krásné město, zároveň je velmi přívětivá i pro cizince, ale zjistila jsem, že se těším, když můžu vyjet někam do přírody. Česko mám ráda, cítím se tady bezpečně a vnímám, že je tato země hodně otevřená, což oceňuji. Je to ale tak, že v sobě asi nezapřu dobrodružnou povahu a potřebu být neustále v pohybu. Zatím vůbec nevím kam, ale vnitřně cítím, že bych se ještě chtěla přestěhovat. Ale rozhodně to nechci teď hned. Momentálně jsem tu spokojená, spíš čekám, kam mě život sám nasměruje a dovede.
