Někdo touží být kosmonautem, jiný politikem. Kariérním snem Richarda Stejskala bylo vždy něco jiného. Už od studií toužil řídit výrobu. Svůj sen si splnil před osmnácti lety, kdy opustil Rakovník a společně s manželkou se vrátil do východních Čech, aby tu jako vůbec první zaměstnanec nové divize Parker Hannifin mohl od píky vybudovat vlastní výrobní program.
Někdo touží být kosmonautem, jiný politikem. Kariérním snem Richarda Stejskala bylo vždy něco jiného. Už od studií toužil řídit výrobu. Svůj sen si splnil před osmnácti lety, kdy opustil Rakovník a společně s manželkou se vrátil do východních Čech, aby tu jako vůbec první zaměstnanec nové divize Parker Hannifin mohl od píky vybudovat vlastní výrobní program. Dnes vede tým o pěti stech lidech. A jak říká, nejvíc ho nabíjí samotná práce s lidmi. Vytvořil tým s opravdu nadstandardní kulturou. „Chyba se stát může, ale neměla by se opakovat. Mí lidé tomuto přístupu rozumí, i proto jsem se za ty roky nikdy nemusel rozloučit s přímým podřízeným,“ říká vášnivý cyklista, fotbalista i hokejista na úvod společného rozhovoru.
Jana Martinová pracuje už přes dvacet let ve firmě, která vyhledává manažery napříč pracovním trhem. V Accord Group Executive Search momentálně zažívá obměnu generací a sama vnímá, že se pracovní trh za poslední roky velmi proměňuje. Situaci dlouhodobě zásadně ovlivňuje technologický pokrok a digitalizace a v posledních letech také nečekané faktory jako pandemie covidu-19 nebo válka na Ukrajině. A jak by jedním slovem popsala z pohledu lovce hlav momentální pracovní trh? Jako rosolovitý.
Jak vyladit představy zaměstnance a zaměstnavatele? Jak si poradit v době, v níž každý hledá optimální poměr mezi rodinným a pracovním životem? Jak zaměstnancům platit tak, aby byli spokojení a neměli důvod odcházet? Jak je zapojit, aby dokázali hrát pro tým, ale vynikla jejich jedinečnost? To jsou otázky, na které by chtěl znát správnou odpověď každý člověk zodpovědný za HR. My jsme se za hledáním odpovědí vypravili za Markétou Papouškovou. Ženou, která před dvanácti lety opustila pozici personalisty u japonského výrobce aut a zakotvila v Parker Hannifin, světové jedničce v technologiích pro řízení pohybu. Konkrétně tedy v jejích českých pobočkách, v Sadské a v Praze.
Tomáši Fikrlemu ještě nebylo třicet. Přesto se mu už podařilo to, o čem sní velká část mladých lidí. Propojit práci se svým největším životním koníčkem. V jeho případě jde o freeride lyžování v čerstvém prašanu. Dnes už nemusí čekat, až v České republice napadne sníh, ale má neustále jako na dlani vrcholky alpských kopců a vlastní sezonní permanentku na všechny švýcarské sjezdovky. Ostatně, přímo z oken kanceláře v Etoy vidí přes ženevské jezero Léman na majestátní Mont Blanc. Přitom si myslel, že mu plány na stěhování do zahraničí jeho novomanželka zatrhne…
Ondřej Vaníček je odzbrojujícím způsobem upřímný. O kariéře, životě ani globálních klimatických výzvách nemluví ve vzletných souvětích. Bez mučení povypráví, že hlavním důvodem, proč se rozhodl pro Parker Hannifin, byla skutečnost, že se mu už nechtělo vracet nebo složitě dojíždět do Prahy. Proto zakotvil ve výrobním závodu v Sadské, odkud to má domů třináct kilometrů. Přizná, že je raději, když mu korporace „nekafrá“ do každodenních rozhodování. A říká, že dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2040 je prostě setsakramentsky náročný úkol, ke kterému vede často hodně trnitá cesta.
