Tomáši Fikrlemu ještě nebylo třicet. Přesto se mu už podařilo to, o čem sní velká část mladých lidí. Propojit práci se svým největším životním koníčkem. V jeho případě jde o freeride lyžování v čerstvém prašanu. Dnes už nemusí čekat, až v České republice napadne sníh, ale má neustále jako na dlani vrcholky alpských kopců a vlastní sezonní permanentku na všechny švýcarské sjezdovky. Ostatně, přímo z oken kanceláře v Etoy vidí přes ženevské jezero Léman na majestátní Mont Blanc. Přitom si myslel, že mu plány na stěhování do zahraničí jeho novomanželka zatrhne…
„Moje manželka se specializuje na pracovní právo. Což je z pohledu přesunu do ciziny trochu nešťastné, protože na rozdíl od jiných druhů práva je hodně spjato s konkrétní zemí. Když jsem před ni předstupoval s tím, že mám nabídku se na tři roky přesunout z Prahy do Švýcarska, čekal jsem spíš zamítavé stanovisko. Nakonec ale byla nadšená a začala mě spíše přemlouvat, abychom společně vyrazili. Tak jsme se rozhodli pro dobrodružství, vzali se a jsme tady,“ popisuje Tomáš Fikrle dobu před přibližně půl rokem, kdy měnil svoji kancelář. Místo české pobočky Parker Hannifin zamířil do její evropské centrály.
„Šlo o souhru nejrůznějších náhod. Měl jsem skvělého šéfa už v České republice, který působil jako finanční kontrolor pro region střední a východní Evropy. Asi byl s mojí prací spokojený, protože když v Etoy začali hledat finančního analytika pro celou Evropu, zmínil se o mně svému nadřízenému. Na centrále je běžná praxe, že chtějí, aby se lidé měnili na pozicích přibližně po třech letech a postupně se rozvíjeli. Takže, přestože s mým předchůdcem byli spokojeni, otevřela se možnost pro nové uchazeče. V tuhle chvíli mám za sebou první půlrok a musím říct, že je to mimořádně cenná zkušenost,“ volí pečlivě slova.
Parker? Cože?
Přitom, když poprvé slyšel o firmě Parker Hannifin, jeho reakce byla trochu tradiční – marně po jejím jméně pátral v paměti. Přestože strojírenská firma dlouhodobě patří do žebříčku nejúspěšnějších firem světa a má své pevné místo v žebříčku Fortune 500, není v České republice s výjimkou Chomutova a Sadské, kde má své výrobní závody, příliš známá.
„Měl jsem tou dobou dvě nabídky od velkých společností. A dlouho to vypadalo, že skončím u jedné z největších auditorských společností. Ale díky tomu, že jsem míval profil na jobs.cz, mi přistála nabídka jít na pohovor ještě do Parkeru. Tak jsem se oblékl do obleku a vyjel mimoměstským autobusem za Prahu do Klecan. Šel jsem k velké hale a sám sebe jsem se ptal, co tu vlastně dělám,“ vzpomíná s úsměvem na časy, než se česká centrála obchodní společnosti Parker Hannifin přestěhovala do Prahy na Prosek.
„Ale od první chvíle pohovoru jsem věděl, že jsem neudělal chybu. Právě naopak. Zaujaly mě konkrétní představy i charisma mého budoucího šéfa. Uvědomil jsem si, že u velkých auditorů bych byl jen jeden z mnoha, ale tady se mnou chtějí pracovat jako s konkrétní osobností a můžu se toho během několika let hrozně moc naučit v reálné praxi. Právě lidé, konkrétně oba mí dosavadní přímí nadřízení, jsou pro mě naprosto klíčové osobnosti. Protože oba mě dokážou neustále inspirovat a zároveň dokážou být mimořádně ochotní a trpěliví,“ vypráví Tomáš Fikrle.
Vidí do čísel celé Evropy
Zatímco v České republice se zabýval výhradně českými čísly, obchodní divize společnosti – tedy Parker Hannifin Sales Company – ve Švýcarsku má výrazně širší rozptyl a vidí detailně do výsledovek výrobní i obchodní divize napříč regiony.
„Hlavní rolí finančního analytika je reportování. Podstatnou část mé agendy tvoří každoměsíční reporty, které musím připravovat pro své nadřízené i pro ostatní kolegy v celém regionu. Proto vidíme všechny naše finanční ukazatele. Byl jsem až překvapený, jak moc úzce spolupracuji s viceprezidentem společnosti a jak moc mohu vidět do toho, jak se řídí celý evropský byznys. Jsem na jednáních s viceprezidentem. Neřeším úzkou část, ale celek. Výrobní náklady, administrativní náklady, cenotvorbu, ziskovost. Zároveň mám možnost vidět lidi, kteří mají zkušenosti v tom nejvyšším řízení. Jak se chovají a jak rychle dokážou reagovat. Když jim něco řeknu, ihned vědí, kam se podívat, a zároveň dokážou velmi dobře odfiltrovat všechny nedůležité věci a soustředit se na to nejpodstatnější,“ říká Tomáš Fikrle, který už během studií na Vysoké škole ekonomické absolvoval jednu zahraniční stáž v kanadském Calgary.
Po práci na paddleboard
Nyní si může na vlastní kůži vyzkoušet život v jiné krásné horské zemi. Zakotvil ve francouzském kantonu nedaleko Ženevy. „Švýcarsko je opravdu krásné, zvlášť tady u jezera. Už jen, když se jdete projít kolem jezera, je skvělý zážitek. V létě se můžete po práci vykoupat nebo si zajezdit na paddleboardu. Ale teď už vyhlížím zimu a lyže. Dřív jsme sem jezdili za kamarádem, teď už tady mám svoje zázemí a těším se, až pořádně využiju zimní permanentku,“ popisuje.
Zatím plánuje, že se po třech letech spíše vrátí do České republiky. „Mám-li být upřímný, raději bych vychovával děti v České republice. Ale zatím nejsme rozhodnutí, jestli tu nezůstaneme o pár let déle. Líbí se nám tu a teoreticky se tu člověk může posouvat na další pozici, proto se budeme rozhodovat později,“ uzavírá jeden ze dvou Čechů, kteří na evropské centrále v Etoy působí.
