Ondřej Vaníček je odzbrojujícím způsobem upřímný. O kariéře, životě ani globálních klimatických výzvách nemluví ve vzletných souvětích. Bez mučení povypráví, že hlavním důvodem, proč se rozhodl pro Parker Hannifin, byla skutečnost, že se mu už nechtělo vracet nebo složitě dojíždět do Prahy. Proto zakotvil ve výrobním závodu v Sadské, odkud to má domů třináct kilometrů. Přizná, že je raději, když mu korporace „nekafrá“ do každodenních rozhodování. A říká, že dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2040 je prostě setsakramentsky náročný úkol, ke kterému vede často hodně trnitá cesta. „Jenže americké firmy jsou prostě o kus ambicióznější než ty české – a tak se musíme hodně otáčet, abychom nacházeli úspory a možnosti, jak se cíli přibližovat,“ říká s úsměvem muž, který je v Parker Hannifin zodpovědný za údržbu a technický stav budov. A od loňského roku k tomu přibyla také role „lídra v oblasti udržitelnosti“.
Jenže, velké korporace to tak mají. A Parker Hannifin patří mezi vůbec ty nejúspěšnější globální strojírenské firmy. Je světovou jedničkou a lídrem v žebříčku Fortune 250 v oblasti technologií a systémů pro řízení pohybu. Pokud něco změní takto velká společnost, působící v téměř padesáti zemích světa a zaměstnávající na 55 000 lidí na celé planetě, už to skutečně má globální relevanci.
A aby těch padesátek snad nebylo málo, prvním velkým cílem je snížit uhlíkovou stopu o 50 % – do roku 2030. Pokud by vás o misi zajímalo více, prohlédněte si nejaktuálnější zprávu, ale my se budeme soustředit na příběh pana Vaníčka a konkrétní závod v Sadské.
Jak se vůbec stane, že se člověk stane lídrem v oblasti udržitelnosti?
Tak trochu přirozeně a tak trochu shodou nejrůznějších okolností. Parker se v roce 2019 rozhodl, že se stane do roku 2040 uhlíkově neutrální korporací, což je hodně ambiciózní cíl. Ale tím, že jsme americká firma, mnoho cílů ambiciózních opravdu bývá. A zároveň se dávají věci často hodně rychle do pohybu. Proto se hledal v každé lokaci člověk, který převezme agendu spojenou s udržitelností a snižováním uhlíkové stopy. A tím, že má správa majetku a jeho údržba hodně společného s energiemi, ať už jde o elektřinu nebo o plyn, a navíc mě to téma zajímá, stal jsem se osobou, která je zodpovědná za tyto, řekněme zelené, aktivity. Loni jsem byl do pozice jmenován a s podporou našeho oddělení se snažíme aplikovat projekty, které by měly přispět ke snižování uhlíkové stopy.
Které konkrétní momentálně řešíte?
Co se elektřiny týče, právě teď nás čeká instalace LED osvětlení ve všech výrobních prostorách, což je opravdu rozsáhlý projekt a bude to pro každého z nás docela velká změna, ale zároveň i šance na podstatné úspory energie a koneckonců i peněz. Ale jsou tam i další akce, kdy se snažíme spořit nejen elektřinu nebo zemní plyn, ale i vodu. Teď se zaměřujeme na projekt, který se týká vytápění a ohřevu teplé vody. To jsou největší konzumenti, co se týká spotřeby plynu.
Počítám, že projekty spjaté s plynem po vypuknutí konfliktu na Ukrajině začaly akcelerovat.
Určitě. Cena plynu násobně skočila. A my zaměstnáváme na pět set lidí, z nichž každý má možnost se jít po směně vysprchovat. Proto se snažíme využít odpadní teplo například z kompresorů, které nám mají do budoucna ohřívat teplou vodu pro tyto účely. Plus se chceme zbavit závislosti na vytápění kancelářských prostor a dalších místností, které jsou trvale „osídleny“. A kde je také nejvyšší spotřeba, protože ne každý má rád stejnou teplotu v místnosti. Když to necháte na konkrétních lidech, teplota je často abnormální a v drtivé většině případů naprosto zbytečně. Není to úplně ekonomické myšlení. Proto řešíme možnost chytrých termohlavic a centrálního vytápění celé lokace. Což je také docela velký projekt vzhledem k počtu topidel, které tu máme.
Jak moc vám do dílčích úkolů zasahují lidé ze zahraničních poboček?
Klasickou korporátní drtičku, o které vyprávějí kamarádi, nezažívám. Když chci něco změnit, bavíme se o tom v kruhu vedení přímo tady v Sadské. Je tu dvanáctičlenný management, jenž má poměrně slušné pravomoci věci posouvat. Potkáváme se na poradách a podstatnou část změn jsme schopni uvést do procesu sami. Pokud se jedná o investice většího rozsahu, musíme přijít s konkrétním návrhem. Ve věci projektů na snižování uhlíkové stopy ale nebývá problém, korporace je zváží a obvykle poměrně rychle schvaluje. Jsem za to rád. Mít volnější ruce není nic, co by se mi nelíbilo.
Jste ekologicky šetrný i doma?
Určitě se o to zajímám nejen z praktických důvodů a doma mám tyto věci na starosti. Snažíme se dlouhodobě nepřetápět. Dokonce máme i takovou zásadu, že v ložnici skoro netopíme, ačkoli tam máme radiátory pod okny – ale zapínáme je jen párkrát za zimu. Myslím, že to není ani zdravé, ani ekologické. Topíme především v přízemí, máme podlahové topení, úsporné žárovky. Snažím se nesvítit po domě, u některých lidí je to normální, u některých tolik ne.
Proč byste doporučil práci v Parker Hannifin i ostatním?
Předně proto, že je to opravdu úspěšná společnost. Když v Sadské před 25 lety začínala, byla šestkrát menší než dnes. Ale daří se jí, neustále roste a v regionu se o ní ví, že je stabilní, přátelská k lidem, že dohody platí. V loňském roce nás všechny příjemně překvapilo výrazné navýšení platů, které bylo razantnější než kdy dříve.
A pro vás osobně?
Oceňuji rozmanitost na mé pozici. Jsem zároveň správcem majetku i vedoucím údržby. Je tu 500 lidí a 300 strojů. Je to spousta rozličných činností. Nenudím se, každý den mě potkávají nové věci. To je pro mě nejzajímavější. A samozřejmě, mám to blízko domů.
