Nezapře, že je vášnivý horolezec, cestovatel a dobrodruh. Když Michael Kuba před pár lety s čerstvým titulem inženýra přemýšlel, jak naložit s kariérou, měl nabídku skončit jako dobře placený konstruktér v lokální firmě. Ale rozhodl se pro dobrodružnější variantu. Přihlásil se na doktorské studium a krátce na to vyrazil na Erasmus do Řecka.
„Osm tisíc, které mi coby doktorandovi nabízeli, by mě rozhodně neuživilo. Ale zároveň jsem cítil, že je ještě brzo na to skončit na klidném místě a v ryze české společnosti. Proto jsem se rozhodl vyrazit na zkušenou, zásadně si vylepšit angličtinu a být do budoucna připravený pracovat v nadnárodních firmách. Zároveň mě lákalo samotné Řecko, protože je to ráj lezení. Všude je vápenec, skály, úžasná panoramata. Do toho příjemné podnebí a fajn lidi,“ vzpomíná na začátek příběhu, který ho postupnými kroky dovedl do pozice divizního šéfa v chomutovském závodě společnosti Parker Hannifin. Pozor, nečekejte stesky po prosluněných řeckých plážích, ale spokojeného manažera, který je rád, že je jako „Chomutovák“ po letech zpátky doma, a přesto den co den dělá na světových projektech.
Co vám řecká zkušenost do života dala?
Po životní stránce mi ten půlrok dal neskutečně mnoho. Studijně už méně. Měl jsem disertační práci s tématem eliminace železa v hliníkových slitinách, ale můj profesor v Řecku vůbec netušil, co se mnou. Dal mi za úkol jen napsat asi dvacetistránkový referát o hliníku. Díky tomu, že jsem byl čerstvě strojní inženýr specializující se mimo jiné na metalurgii, jsem to měl hotové za dva dny. Zbytek času jsem ale neprolenošil. Hodně jsem studoval, cestoval a trávil čas se spolužáky. Přirozeně jsem se učil anglicky, což se mi v prvních letech v Parkeru neskutečně hodilo. Stáž mi ukázala směr, dala do života rozhled a kontakty. Padly obavy, že na to nemám. Naopak, uvědomil jsem si, že se nechci úplně zasekat na lokálním „písečku“. Že svět je velký.
Jak se stalo, že doktorand, který tráví semestr v Řecku, bezprostředně po návratu domů skončí v trainee programu Parker Hannifin?
Ještě předtím, než jsem odjel do Řecka, jsem počítal s tím, že po návratu budu potřebovat nějakou práci. A věděl jsem, že prioritou je pro mě Parker Hannifin.
Jak to?
Díky jednomu Dni kariéry na univerzitě v Ústí nad Labem. Měl tam přednášku pan Pařízek, bývalý ředitel Parkeru. Byla skvělá, mimořádně motivační a já si ho po přednášce našel na chodbě – a řekl jsem, že do toho chci jít.
Co on na to?
Že jsem jediný (směje se). Možná hodně lidí odradilo to, že součástí programu jsou výukové mise v zahraničí, ale mě právě toto hodně lákalo a motivovalo. Když jsem se měl z Řecka vracet, Parker mi nabídl možnost zúčastnit se výběrového řízení. S tím, že je mi ochoten zaplatit letenku nebo ubytování. To mě hrozně mile překvapilo. Něco to o té firmě říkalo.
Jak probíhalo samotné výběrové řízení?
Celé to bylo trochu pod tlakem. Když mě pak vybrali, dostal jsem takovou nekonkrétní nabídku. Měl jsem trošku obavu, abych nešlápl vedle, na stole mi ležely další tři konkurenční nabídky s vyšším základním platem i lepšími jistotami. Ale tehdejší lokační manažer mi tenkrát slíbil, že když zůstanu, tak se mi to hodně vyplatí. Dnes vím, že měl pravdu.
Jaká je vaše zkušenost s trainee programem?
Mimořádná. Byli tam dva Češi, Polka, Ital, Francouz. Dělali jsme na konkrétních projektech, pracovali s mentory. Prošel jsem různé divize a různé lokace. Začínal jsem v Chomutově, pak jsem se ocitl v Gessate nedaleko Milána. To byla pro mě osobně obrovská příležitost. Měl jsem možnost pracovat v zahraničí – a bylo vidět, že když už si člověka vyberou, chtějí do něj investovat. Na místě jsem potkal prvotřídní manažery. Špičkové lidi, kteří to mají v hlavě velice dobře poskládané. A zároveň manažery, kteří měli strategické myšlení, byli strukturovaní a organizovaní. Opravdu se mi věnovali a dalo mi to strašně moc. Když jsem byl v Chomutově první půlrok, neměl jsem tu českého šéfa, takže jsme měli deset hodin v angličtině. To jsem myslel, že se mi rozskočí hlava. Fulvio Alpiovezza byl ale tak dobrý mentor, že mě to hrozně posunulo i v osobním životě. První projekt v Chomutově byl zaměřený na hodnotový, materiálový a informační tok. Řešili jsme projekty týkající se pohybu materiálu. Stavěli jsme supermarkety, bylo to zajímavé a pěkné. Druhý projekt v Gesatte byl zaměřený na procesy v kancelářích. V Miláně jsme přišli na to, že se celý proces plánování dá krásně zautomatizovat, abychom dosáhli zefektivnění procesů asi o 650 % za jediný týden.
Není nuda být zpátky? V zásadně klasickém pracovním režimu, v České republice.
Není to nuda. Zaprvé, strávím čtyři hodiny denně ve spojení s mateřskou divizí v Itálii. Cítím se tak být napůl v cizině. Parker má aktivní sítě s mezinárodní scénou. Před měsícem jsme dělali v chomutovské divizi Filtrace Ředitelský Kaizen ve znamení zlepšování procesů. Byla to velká akce, na které se sešli členové širšího divizního managementu. Řeším projekty na úrovni obchodní jednotky. Navíc jsem „chomutovskej“, jsem doma a jsem ve věku, kdy už bych se rád i usadil.
V čem je pro vás Parker skvělým zaměstnavatelem?
Je zaměřený na lidi. Spoustu prostředků, času a energie vkládá do lidí, a to se mi na něm hrozně líbí. Každé pondělí máme poradu šéfů divizí a opravdu každý týden se bavíme především o spokojenosti lidí. Jak řešit benefity, kantýnu, kariérní rozvoj, sociální odpovědnost v našem konkrétním prostředí. Nejen ve firmě, ale i v regionu kolem. Na Parkeru se mi líbí, že to není jen klišé, ale že se o lidi skutečně zajímá. Nejen v Chomutově, ale i v Gessate a v USA. Opravdu se stará o to, aby lidé byli spokojení. To je ohromná hodnota.
